pátek 22. února 2013

Zateplení II.

Zima nekončí, spíš naopak. Sněhu všude plno, dokonce i u nás na sídlišti jsou závěje, zateplovat se musí :)

Vojtík proto dostal parádní teploučké zateplovací ponožky a rukavičky. Jsou ušité z lamy (takový hodně chlupatý fleece) s nápletem z fineribu. Nosí je do kočárku a do nosítka, ale vymyšlené byly jako zateplovací vrstva pod softshellové rukavice a sněhulky na hory.


pátek 15. února 2013

Zateplení

Zima stále ještě není u konce. Miluju zimu na horách, ale pražská zima mě příliš nadšěním nenaplňuje.  Sotva se začnu radovat, že břečky roztály a je zase hezky a sluníčko, nebe se zatáhne a napadne znovu sníh.Na běžné pochůzky nic moc teplého nepotřebujeme. Ale za pár dní se chystáme na hory a to bude konečně příležitost nechat synka pěkně hrát v čistém sněhu, kde se nebudu muset bát, do čeho sahne (město, no...).

Pustila jsem se do recyklace krásně bleděmodrého svetříku, který jsem dostala od sestry v balíku hader na rozstříhání. Nekouše, je celkem pružný, obsahuje 40% vlny, takže ideální na zateplovací vrstvu. Ani tlustý, ani tenký, prostě akorát. Vznikly kamašky podle střihu od oka (prdeláčkový střih už dělám rovnou od ruky a střihy ani nevytahuju) a kuklička podle free střihu z Ottobre. Na lemování jsem použila finerib z Moraviatexu.

neděle 10. února 2013

Můj první šicí kolotoč

Rozhodla jsem se zapojit se do prvního kola šicího minikolotoče v šicí diskusi na eMiminu. Všechny jsme šily na stejné téma - patchworkový polštářek v jarním ladění - a na konci poslaly hotový výtvor vylosované švadlence.
Patchwork není zrovna moje hobby, v životě jsem ušila jen jedinou věc - hrací deku pro Vojtíka. A braly mě u toho mory. Ale mám ráda výzvy, takže jsem se rozhodla zapojit. Byl to tedy můj druhý patchworkový počin v životě. A po pravdě mě braly mory ještě mnohem víc než u té deky. A takhle nakonec polštářek dopadl.

středa 6. února 2013

Upgradované šaty

Než jsem odešla na mateřskou, byla jsem dvěma roky třídní báječné třídy pubertálních gymnazistů. Včera měli maturitní ples, který jsem si samozřejmě nemohla nechat ujít. Bylo to hezké, trochu nostalgické, málem jsem i slzu zamáčkla, jak jsou všichni už velcí a dospělí... :)

Nicméně nejhorší problém byl, co na sebe. Nikdy jsem neměla žádné plesové šaty, takže nemám zásoby, ze kterých čerpat. A platit půjčovné pomalu 2.000,-, když se jdu v podstatě jen ukázat, to jsem fakt nechtěla. Takže jsem se rozhodla trochu upgradovat šaty, které jsem si koupila před 2 roky v náhlém záchvatu "to nutně potřebuju", ale od té doby jsem je měla na sobě asi 3x. Jsou hezké, ale takové obyčejné, a hlavně černé. A mně černá fakt nesluší.

Cílem byly šaty ve stylu 50. let, zábavné, klidně trošku praštěné. S výsledkem jsem nakonec spokojená, i když chyb by se našlo hodně. Ale jsou to první šaty, na kterých jsem se aspoň trochu podílela sama, tak jsem na sebe hrdá :) Ostatně ten základ je tak jednoduchoučký, že bych ho spíchla za večer sama :)

Tady šaty před...



...a tady po dvoudenním šicím úsilí.


Recyklace - tepláčky z mikiny, kamašky ze svetru

Recyklace je asi jeden z nejběžnějších způsobů šití pro malé děti. Pořád jsou zamazané, dokud lezou, nic nevydrží na dlouho... Takže šití z drahých materiálů si nechávám spíš na parádu. Navíc je recyklace ideální v šicích začátcích, kdy se člověk bojí střihnout do látky, aby ji nezkazil, a všechno jde jako psovi pastva. Recy oblečky jsou hned hotové, radost veliká :)